Zapadající slunce

Už zapadlo slunce,
naše jediná z hvězd,
symbol všech symbolů,
navždy uplakaná bohyně.

Už tma vyhnala k odpočinku,
na západ, kde cesty nekončí,
a tím ostatním hvězdám,
otevírá náručí svoji oblohu.

Už k usnutí polibky nás láká,
chce odejít a nikdy se už nevrátit,
za bohémy, pro případy mrtvých,
ruku v ruce mariáš s nimi hrát.

Věčným zlatým lemování černé stuhy,
toliko co snáší se z oblohy,
vysypáno z Velkého vozu,
oznámení smuteční, že slunce
prý už nikdy nepřichází…