Rodině

Maminko a tatínku,
Dnes jsem našla záminku…
Vzpomenout si na ty chvíle,
Kdy jsem byla děcko čilé.
Kdy mě táta choval v náručí,
Vždy se za mě zaručil.
Jeho pevné ruce zvedaly mě nad hlavu,
Teď se však mé vzpomínky vytrácí v davu.
Dědovi jsem česala postříbřené vlasy,
Když sbírala jsem brouky,
Ach, to byly časy…
Kam poděly se z jejich louky dlouhé trávy řasy ?
O Karkulce s dědou Lalala,
Nejradši jsem mívala.
Prababičky trhlé dary,
Nekonečná dobrota…
Z jejích slipů už jsou cáry,
Pryč je každá jistota.
S babičkou zpívala jsem – tak ráda mě slýchala.
Škoda, že brzy jí smrt v záda dýchala.
Tam na schodě, kde sedávala,
Na hvězdy se dívám v noci.
Snad dívá se na ně také…
Pokud je to v její moci.
Od maminky vlídná slova,
Kdy za svou sukni mě zas schová ?
Všechno jednou skončit musí,
každý plamen hlína dusí...
Však přichází nové věci,
Zapomenout ? To jsou kecy !
Vzpomínky si nechám v sobě.
Myslet budu v každé době.