Osamělé vzkazy

.
V ztracené minutě hledám si čas,
prsty zas ťukají úpřímný vzkaz,
ten rozpínající křídla jež dálkou voní,
vteřina osamělosti na poplach zvoní..

Mou mysl ovládáš slovy z Tvých úst,
mé srdce drží však lásky půst,
z očí se kutálí stříbrné slzy,
leč vím,že čas osamění přijde brzy..

Srdce mě bolí od těch zlých rán,
jež rozdal život mi ze všech stran,
nemohu jinak můj milý příteli,
vím to i když bychom se viděli..

Bojím se zas té velké ztráty,
bojím se sebe, ty víš, já taky,
odcházím zbaběle do nitra duše,
zbyde tu po mě nářeků nůše..

Chci Ti jen říci děkuji!
Já toho všeho lituji,
laskavě děkuji za Tvé řádky,
písmenka psané z velké dálky..
.