Noční zpověď, ani ne tak k sobě...

Jako kdyby vše utichlo bez příčiny..
..otupělá bolest linula se nad hlavami pichlatých
kaktusů s úsměvem
a vzpomínky bránou do světa dění nedovolují znovu
proniknout na planetu snění
ve slepém kruhu stopa za stopou nemizí
vyprahlá jezera rozlévají se po pouštích a otázky lepí se na stěnu slovo za slovem
ze stolu odhalil se stín a panorama nedopité lahve hořké reality stala se bezednou
na nebi měsíc přikrytý stínem neodpovídá a hvězdám nechce se spadnout za štěstí
umrlé stromy kácí se na hlavy nevinných loutek přátelství a za okny pavučina škrtí čas k ránu
bez dechu vlající záclona tvoří závoj z krajkových mraků ke svítání
písně ve větvích probouzí noční divadlo v den
a pod rouškou z hedvábí vzpomínky ze strachu splývají
s okolím
obrazy malířů visí si na klice a vstupují dál bez klepání
němé tváře z tance kolem totemu konce bez začátku promlouvají pohledem
každý jinak jako jejich jména a osudy
které snad jednou smůla vysází štěstím
stékají písmena v mlhavou nejistotu
a přitom čas neúprosně rychle běží

paprsek slunce pomalu zvedá oponu svítání
a další den mizí v zatracení
místo pro nový se probouzí, květiny vábí svou vůní mysl
barevná duha stropem si kráčí a já se ztrácím bez naděje ke spánku

ve vosku zatavený svitek papíru
z dohaslé svíčky levandule
horská dráha dýmu z dálek orientu
unesená touha
na životní rentu

splněných přání

vyhasla

Přesto v zežloutlém papíru
pod voskem poukázka...

...na víru

PRO - TEBE, NĚJ, NI, JE, VÁS...................

kéž!