Trny žlutých růží

Trny žlutých růží

... ležela jen tak ve vaně plné krve
střep políbil její zápěstí a
já právě vcházel dovnitř
byl jsem malý a nechápal to
řval jsem vrať se, vrať se
chtěl jsem ji uvázat šátek kolem rány,
aby přestala krvácet, ale vše už bylo marné,
protože žádná krev už nemohla vytéct ...

Nemohl jsem ti říct, kde se celou dobu schovává
věděl jsem, co cítím, když vcházím do koupelny
a vím, proč mě dnes trny žlutých růží nepíchají
Tady všude kolem tebe poletuje její dávný půvab
to ona vytvořila tuhle nádheru, která dále rozkvétá
vidíš ty růže? přimějí tě plakat

Nemohl jsem ti říct, proč se tě tak moc bojím
tys mi ji připomínala a já opět cítil smutek
nechtěl jsem tohle zničit, nechtěl jsem zničit tebe
a tak jsem raději zničil sám sebe ...

... a všechno, co vidíš a cítíš kolem sebe, je její
a nyní i tvoje, jestli si to budeš přát
vzpomínka je krutá věc, když myslíš na krutou věc,
ale dnes v noci v téhle zahradě zapomeneme
a ve sladké agónii překročíme svůj vlastní stín
a ve sladké agónii překročíme svůj vlastní stín.