Bez blesku

Chutnal trochu klouzavě
a sypce se ztrácel v mlze.
Ten den byl prostě šedivý
jako noha od stolu na lodi,
na dně.

Kroužili nad ním, bezhlesně,
dech horka je nadzdvihával
a oni ani netušili, kde jsou,
proč taky.

Přípitky už pronesli, a šli pryč,
nečekají, neslaví, je jim to jedno,
jednou za život je jako nikdy,
a oni žijí pořád.

Kdybych se nezeptal, co by se dělo?
Asi nic, jako předtím i potom,
stejně nikdo nevnímá, že je,
že žije.