Proč to tak musí být?

Polilo mě horko
a současně i chlad.
Srdce se rozbušilo,
pocit jak volný pád.

Rozechvělý, když jsem Tě
spatřil blízko, a přec tak v dáli.
Šla jsi dál, s ním a nevidělas mě.
Kde skončila přání, která jsme si přáli?

Neměl jsem psát, odpusť.
Já jen, že tohle nešlo snést.
Nejde mi to všechno jak
drobky ze stolu na zem jen tak smést.

Mám Tě plné srdce, hlavu,
dlaně,
Trápit se můžu sám, sám a sám
a marně.

23.8.2009