Zúročení snů

Každý den, či den co den,
v nedbalkách přistižen,
u postele, dívaje se ke hvězdám,
pozorujíc úvěr svého snu, nekončící noc.

Modlou v zářivé barvě temnoty,
po skleničce několika vín,
každá známá zhostí se toho jména,
co vzývám k nebesům, při kterém usínám.

Nad hlavou baldachýn bílých mraků,
bez hvězd ani krok, ani ránu,
při cestě kam až kroky odvedou,
tam do dálav, tak ke snům.

Každý den, ani ne den co den,
jen nocí ve snu sen,
plačící socha matky všech matek,
rudá krev z prsů tvých.

Jen úrok, snad i celá procenta snů,
k dnešní noci nabízí,
na parapetu v bílém oděvu postává,
lucerna co za večernici se převléká…