Osumnáct let.

Osmnáct let je přeci krásný věk,
děvčata v ženy se v něm mění,
nechtějte abych Vám řek,
slova co na jazyk mi přicházejí.

Kam došly jsme my,za ten čas od sametu,
to snad se ani říci nemůže,
nové pořádky jsme chtěli ukazovat světu,
ted´čekáme kdo nám v tom pomůže.

Dvě komory má sněmovna naše,
jak srdci by podobat se chtěla,
to ale byla špatná volba naše,
takové srdce dát vlasti do těla

To srdce bych nechtěl mít ve svém těle
těžko bych hledal v něm lásku a cit,
na světě bych pak nenašel léčitele,
který to tělo by chtěl vyléčit.

Měli jsme dávno říci jednoduše,
že sedlák navždy zůstane sedlákem,
Přemysl oráč že by bez Libuše,
na věky oral tu naši českou zem.

Oráčů máme víc než je nám milo,
Libuše né a né se prosadit,
možná že by to už navždy chtělo,
ORÁČE na smetiště dějin,z okna vyhodit.