lampa

ve městě lampa stála
mladej kluk pod ní spal
tak kolem dvaceti,
svobodnej
mladík

lampa svítila furt
ve dne, v noci
ve sněhový vánici, v bouřce
v létě
jakoby na čas srala
pro ní existovalo jenom
to její
světlo

neustále pod ní procházely
lidi
prázdný lidi
lidi bez duše
(možná svítí jejich duše?)

ta lampa měnila barvy
jako lidi nálady
smutný, veselý
modrý a žlutý barvy

pod náporem alkoholu
bez domova
mladík
co nacházel pravdu
svojí pravdu
na dně lahve
ten svobodnej mladík
co chtěl lásku
a dostával jen prachy
/bože jak nenávidí ty zasraný papíry/.

lampa furt svítila
pro něj, byla mu oporou
v zimě
v depresi
byla to jeho nejlepší kamarádka
v opilosti si s ní povídal
a ona s ním
rád na ní lez
ale
nahoru nikdy nevylez
.
.
.
.
ten svobodnej mladík
leží
bezmocný
na zemi
u lampy
v kaluži krve
zavražděn
duševníma
kriplama
za kecy
o
svobodě
a
o
duši

A LAMPA ZHASLA