Pohádka o Rapunzel

"Rapunzel, Rapunzel, let down your golden hair,
so that I may climb the golden stair."


Tmavá noc usedla na rímse.
u okna sedím, nudím se,
stále jen doma, stále sama
na veky vekuv stará panna
ze zustanu, bojím se,

ze láskou nikdy nepoznaná
z cekaní jednou
zblazním se.

Vlasy v cop spletené,
blond’ate zbarvené,
shrnuji s ramene
ku dlazbe z kamene.
Srdce mám namekko:
dlazba ta daleko.

Za svitu mesíce, Polárky,
pohled muj smeruje do dálky,
pána srdce svého vyhlizím
jenz k vezi mé se priblízí.
Na nitku navlékám korálky
beznadeje.
Konecne tusím, co se deje

neb
jak rok s rokem si ruku podává.
jen zrídka nekdo trapne zamává.
Splhání po zdech
jen Spiderman
dneska se oddává.
A muzi? Nevymreli. Nesli do války.

To jenom já chybila jsem
kdyz byt v osmém patre
koupila jsem.