Poloprázdná

Ležíme pod chlípností, něco skrývá:
sama nutnost z nudnosti nám se vysmívá
v poutu citového celibátu těla i ducha,
výkřikem strachu do tmy. Muncha.
Ano, Muncha odhalil závoj tajností
lidského strachu, chtíče a slabosti.

Tahem štětce jako kouzelným proutkem
spojíš se ty se mnou, tím holomkem.
Tak tančíme tancem zapomnění
do doby naprostého zardění.
V poslední okamžiku voláš jméno mé,
však v mysli tvé ukrývá se cizí, jiné.

Ne, ne nehněvám se za tento hřích
já jsme také pokrytecký mnich.
I v mé mysli máš ty jiný obličej.
Noc za nocí z nutnosti je obyčej
v němž se snažíme zbavit vzpomínek,
topících se na dně poloplných sklínek.