Radost

Radost

Viděl jsem radost v podobě dívky
Ona kráčela v dešti vesele po ulici
Já krčil se mrzutě v kabátu pod okapem starého domu
Zamračeně jsem tu dívku sledoval
Jako by jí déšť nevadil, šla ladně, s úsměvem
Nic neřešila, že ji déšť zmáčí
Všichni, co prošli kolem ní měli hned lepší náladu
A já ji z dálky, přes ulici, sledoval od starého domu
Radost, něco tak neznámého
Stiskl jsem zuby a zamračil tvář
Ne, nezáviděl jsem
Jen…cítil jsem něco divného uvnitř sebe
Nenávist vůči jejímu úsměvu
Tak vykročil jsem přes ulici za ní, rozhodnut
Rozhodnut to štěstí zničit, zahubit
Jako parazita, škůdce
Tak uchvácen jsem byl, tak posedlý
Nevšiml jsem si toho auta
Srazilo mě, vyletěl jsem do výše, téměř až do oblak
A opět dopadl zpět
Tak, jak jsem celý svůj život dělával
To děvče se však otočilo a běželo ke mně
Já ležel jsem stále na silnici a ona se ke mně sklonila
Usmála se na mě a já neodolal
Vytáhl jsem nůž a s oplaceným úsměvem jí prořízl hrdlo
To děvče zemřelo dokonce i s úsměvem na rtech
Nenávidím radost