trikolóra

Náhlá duha ve třech barvách zněla,
slyším kámen zpívat do všech stran.
Břitkost hlasu v dálce oněměla,
ruší pláč jen tupé ostří hran.

Náhlý záblesk budí tmu pod svíci,
léta vroucí pálila svou zem.
Chrabrý národ na jedné je plíci,
druhou dýše jeho nepřítel.

Šelest listí zvoní břízám v uších,
bílým šatem upevní svůj klid.
Věrné srdce jich do větru buší,
kařdých dvacet let smí radost bdít.

A pak smrtka opět zbrousí kosu,
vždy sundá ji lehce z ramene.
opět slyším v lidské tváři rosu
která s noty sklouzla z kamene.
...
Po každých dvacet pijem z čerstvého pramene!