bez názvu

Světlo kvapně ztrácí se v mlhách
do dálky rozvinutých v protrženém plášti města
na moment tiše tečeš pohledem po pravdě okamžiku
v prostoru napjatém mezi stěny
bez ostychu vzhůru
mlčením padá
hladce sklouzává z ramen večera
a je prastará

otevřené okno do tváře skaliska
vysoko nad pastí dní
žízeň zažene vítr
než těžká mračna zatáhnou oponu panoptika.