Prázdnota

Prázdnota
Tak bodá do srdce
Jež slunce už nevítá
Jen tma ji halí mrzce
Jako by bolestí byla zalitá
Celá tahle divná komora
V mém nitru ukrytá

A když se ptám co způsobuje tenhle cit
Snad mám nad žalem obezřetně dlít
Co všechno v tomhle světě vlastně chtít
A co očekávat…Odpovědí je jen prázdnota

Nicotná slova v hlavě mi znějí
A já nevím kudy kam
Proč takový zmatek v sobě mám?

Prázdnota
Obklíčí mě ze všech stran
Tak nenápadně, aniž se na ni podívám
Když bez odporu se jí vzdám
Ušetří mi tisícero ran
Až slzy polykám

Proč tě…Proč tě jenom znám?
Z bolesti se stala apatie
Jenom starý cit teď ve mně hnije
A na duši mi zbyl ten šrám…
Co nevyplním, i kdybys mi život svůj zaprodal…