Padlý

Krásný jak anděl,
celý v tmavém je,
vlasy dlouhé černé,
padající k pasu,
rty rudé,
zuby bílé,
oči v barvě noci,
upřené jen na mě,
tvář krásně bílá,
postava úžasná,
již slyším,
v hlavě tvůj hlas,
jak vábí mě zas,
tam kde chci být,
s tebou jen žít,
v každý čas,
musím zemřít,možná,
jen kousnutí malé,
však život s ním,
slunce již nespatřím,
noc mojím dnem, bude.
Ne, on nechce ....

Padlý jsem,
ne anděl,
ďábel sám,
to není žití,
poklade,pro tebe,
musím žít bez tebe.
Lásko má,
ty zabít,mě musíš,
po smrti se sejdeme,
v jiném světě budeme.

Ne to nechci,
pochop nemůžu,
vidět tě umírat,
vlastní rukou mou,
ty jsi snad zešílel,
neb touhou, zmíráš,
ne lásko má,
to nikdy neudělám.

Ty musíš,
jsi má jediná záchrana,
neb žití bez tebe,
to nelze poklade,
dlouhý, krásný dřevěný kůl vzal,
s její rukou k srdci ho přiložil,
vší silou zatlačil,
padl k zemi,
úsměv měl na tváři,
který se změnil v prach,
nabrala ho do rukou svých,
zvedl se vítr a roznesl ho v širý svět,
slzy ji tekly po tváři,
můj anděli,
vrať se mi prosím zpět.