Blízké dálky

Přivezls z dáli moji stužku
prý slíbils to
a činíš tak
oblékám zase lásky blůzku
ve snaze překročit
práh

Jsi
tornádo co rychle mění směr
tlak i výšku
pocity mé
krade ve dne jen
tak
hledám prasklou mřížku
deště
a prším jak jen to
jde

A píšu tobě na zrcadlo
bys poznal moje tužby
tou tužkou černou
cos mi slíbal
když oči mé říkaly
není to zlé

Píšu ti vzkaz
o stužce bílé
která je dobře ukrytá
o ránu které bývá krásné
když černotu z nebe
vymýtá

Až zase ze své dálky věčné
zavítáš do mých zákoutí
poznáš mé srdce jistě snadno
řekne to
věta v zrcadle
ukrytá

a místa rukou
nedbale přikrytá