Duševní nahota

Nechci se topit v hořkosti
Nejsem jen dobrák od kosti
Topím se jako zmrzlina pokaždé,když nesmysl začíná
Padám do něčího klína
Když podzim začíná
Evergreeny prší z nebe
Pokaždé stojím vedle tebe

Vlastně jeto jen panáček omotaný z vlny
Dobijím baterky a nervy
Křičím s plných plic
Slovní hříčky a nic víc

Sedět v lánu obilí,kde mě nikdo nevidí
Ochutnávat hořkost sazí
Mám červené střevíce a ty kávu o páté


Vlastně stojím na podiu, jsem víla a hraji si svou hru
Omotávám liány, pro všechny lidské zabrány
Pro svobodu rock'n'rollu,pro malovaná srdce
Už nespadnu na zem,pálelo to hezky


Snažím se i když občas nebývá hezky
Sjíždím všechny samostatné desky
Mám ráda třešňové rty
Když jsou nafouklé splasknou a nic nebude


Kdy to bylo a kdy to je?
Asi v duši asi v těle,poskakuje jako jiskra co mrazí
Každý jsme si rovni a nazí
S fialovou či snad modrou září od krabičky
Ukážu střed možná i rty a všechny skryté špičky