Vlkodlak

Po staletí, sluha upíra,
hustá srst,vysoký jak hora,
kam ukrýt bych se měla.
Již mě vidí,
oči šelmy,
utíkám,
rána se nedočkám,
zcela v jeho moci.

Kolem sebe,samá mrtvá těla,
hle v té tmě ruina,
proč na lovu ti lidé byli,
ti blázni, ho zabít chtěli,
hlupáci,
zničit, tvoji nesmrtelnou podobu,
poslat tě tím do hrobu.

Teď,já štvaná zvěř sem,
doháníš mě?
Ne nejsem nepřítel,
cítím pařát na těle,
slyším, kosti mi praskají,
umírám bolestí,
dílo dokonáno je,
večeře ze mě,
pro tebe.