až

...

až zpívat ptáci přestanou
a ze stromu vytratí se míza,
až osud sekerou dvoubřitou
vyměří mi strávený tu čas,

pak naposledy pohlédnu
na blankyt mezi mraky
a odpustí mi snad i ten
co na zemi dal tolik krás.

Až pohladí mě ve větroví vánek,
jež po mnoho let
šeptal mi ty všechna možná kdyby,

snad potom naleznu i odpuštění
i od té jíž zranovaly
moje chyby.

Až ohen řečí plamenou
i kořen spálí v kypré hlíně,

pak jediné co zbyde mi
je chvilka a pár pomněnek,
když ležela si v mojem klíně

...