Městská IV.

Jak šepotem vzduch se chví
a první spadlé listí zavíří Ti u nohou
Ulicí pozvolna a líně rozvaluje se chlad
a zvláštně leskne se hladina potoka
- tak nepatřičně...

Ve dvoře - z večera - požehnáno ticho
a nebe jak ledová ocel

Vzdálená, ale překrásně konejšivá
vtěřina zpřítomnění domova
na křídlech holubic
nad střechou proletí
jak vržené perly

Malátně plouží se chodci podchody
a na lavičce pod kaštanem
jsem na dosah pravdě města
...
Zlověstně šumí stromoví
vysoko nad Vltavou
tam v kopcích

Jsem chodcem soumrakem
nad jiskrnou září
a s námi je tu cosi
už po staletí

ve vodě užříš oči
milenky co stane se Ti
matkou...

Přes ocelový most, žene se vlak
a čeří hladinu páry
a já toužím stát se symbolem
v tom obraze
monument
nechám se odvést
na nádraží Vyšehrad
...