Upír II

Stojím v kruhu šlechticů,
pohled upřený, na konec sálu.
Tam v rohu,
muž mých snů.

Krásný jak Adonis,
vlasy ebenově černé,
pleť průsvitně bledá,
v očích mu oheň plá,
ústa rubínově červená.

Jeho pohled vyslaný ke mě,
zkoumá.....
zda cenu mám,
jak zboží na trhu,
nechána svému osudu.

Stojí u mě, ruku líbá,
má paní,
vy chvějete se,
nebojte se,
bledá jste, jak stěna,
usmívá se,
tak rychle ztracena.

Zahrada plná květů,
splývá v obraz úžasný,
očima on prosí,
o polibek jediný,
extázy prožívám,
stále živá,
dvě malé ranky, z jeho polibku,
na krku mám.

Má paní, jediná....
jsi kouzelná,
zbavena strachu,
kráčím vstříc,
jinému životu,
dopředu,
zpátky nikdy víc.

Spěchám,
do sálu, vrací se,
úplně jiná žena.
Můj pane,
co dále krásného,
se stane......