Bez pravidel

Dech
jak zase nabrat dech
pod stropem pyšně pozlaceným,
v sevření předepsaných frází,
udušená v parfémech?

Ach
bylo to šílenství,
když prchla jsem ze spárů kýče
a chtěla svou bolest křičet
do modrých nebes?

A náhle
obzor se změnil.
Polibky větru na mé šíji,
etudy ptáků v rytmu potoka
v porozumění,
v harmonii.

A já
nechala tělo volně klesat
do travnaté náruče,
podpatky smetla z chodidel
patřím pod nebesa.