Neznámá žena

Hustý, tmavý les,
hluboko v něm,
staré obydlí,
z komína dým,
žlutě zbarvený,
k nebi se vznáší.

Kdo může,
žít zde,
zvěř tu nežije,
člověka není vidět na míle,
u prahu stojím,
vejít se bojím.

Klepu se strachy,
zřím anděla,
ptá se, co potřebuji,
cože jsem chtěla,
mě však žádná slova,
z hrdla nezní,
hledím na to zjevení.

Přemýšlím v duchu,
či popřeje mi sluchu,
tato neznámá žena.