Ztracen

Mysl temná, nejasná
Ostří žiletky v ruce blýská se
Duše povadlá , matná
Trpká beznaděj vtírá se
Na svět už dávno zanevřel.

Život je jen bludný kruh
Kde duše je ztracena
nejsme snad jediný druh
jehož součást byla tak zrazena
Na svět už dávno zanevřel.

Copak to křičí z útrob mé hlavy?
Že by znovuvzkříšené svědomí?
Padlý voják z ušlé slávy
Nebo čekané nicoty vědomí
Na svět už dávno zanevřel.

Snažil se najít svůj smysl
V nekonečném potoku bytí
Tvrdě však na zem klesl
Ztratil vidinu snadného žití
Na svět už dávno zanevřel.

Nyní si říká muž činu
Když odejít se chystá
Za smrt svou nenese vinu
To sám život, svině slizká
Na svět už dávno zanevřel.

A tak zabořil ostří čepele
A Přeťal žílu svou
ani teď si servítky nebere
jako svíčku všechnu naději sfouk
Na svět už dávno zanevřel.
A ten na něj.