Už nikdy s vámi

Jsem nájemným vrahem,
vybrali jste si mě,
abych zavraždila...
Jsem nájemným vrahem,
krutá a roztomilá.

Však teď nevím jak-
mám střílet, trávit jedem?
Vybrali jste si mě,
abych zavraždila
sebe.

Já neměla strach,
jen trochu se mi ruka chvěla,
když jsem si po kouskách
řezala duši z těla..

Ale naštěstí, v poslední chvíli
mě zastavil
polem plným sladkého žita
sluncem a dotekem myšlenky křivé.
Já nedotáhla ten řez k cíli-
jsem silnější než dříve!

Jste hrdí.Jako oblaka, kajíc se
ze svého deště, pršíte, šeptáte:
"příště..". Já pofoukám to, co bolí,
už běžte..

Vy, moje vlny, ve kterých se topím,
kdopak by řekl, že se ještě vzchopím
a chytím posledního pádla?
Kdo by to čekal? Dosud nevychladlá

už dobře poznám sílu plamene.
Žila jsem v dluzích. Dluzích z kamene,
ale ty jsem vám dávno vrátila -
co chcete? Abych se zas ztratila?

Lucernu mám, dlí ve mně průblesk luny,
tím jejím světlem
se občas probouzím.
Vyvěštím otázky, taroty, staré runy.

A pak - jsem silná, zrádná,
vždyť jsem žena..
křídla mám temná,
srdce vyměněná.
Odvážně kráčím přes lži, přes ploty,
co stavili jste, zatímco okouzlena
hleděla jsem v zrcadlo nahoty.

On probudil mě ze snu, starou ránou
a udělal mě vlastní - nespoutanou.

Rozvázal ty staré okovy,
vypustil všechny moje vrány.
Otáčím se proti vám-
jen mimo vás,
UŽ NIKDY S VÁMI!