Ztracená víra

mluvil bych o kráse kterou vidím mezi hvězdami,
o tvych rtech a ocich a usmevu ktery mas.
Mluvil bych o svete s tebou ktery miluji,
kdyz se lasko srdcem usmivas

pár těžkých pěstí po ránu co v zrcadle si dám,
svlékám tě pohledem z té výšky kam se nedíváš,
samotou obklíčen svým srdcem zamykám
vše, co při mně odmítáš.

i stín je stínem osudu kde kapka kapkou dopadá
v tvůj krásný klín tvé něžné dlaně
za tvým srdcem odbívá
když nedojde snad na ně.

Tak živote miluj mne
Měj mne aspoň rád,
Jsem klíč který odemkne
Tvůj život lásko nastokrát

Svou vírou padám v těžkém boji,
Svou vírou v tebe propadám,
Jsi zámkem v nitru duší moji,
Jsi život kterým umírám.