Acedia

Acedia

V posteli s nebesy
V hedvábí ležíme
A sladce sníme
Naše mysl, naše paže, nohy, to vše nevyužito
Mohli bychom zachránit svět
Vymyslet lék, postavit domy pro ty, jenž je nemají
Mohli bychom změnit svět
A my to víme, cítíme v sobě
Mohli bychom se našeho potenciálu přímo dotknout
Mohli bychom využít jako základy
Tak je silný, tak je nosný
Místo toho se v hedvábných peřinách převalíme v bok
A sladce sníme své sny
Náš potenciál tiše hnije v neprospěch lidí
Práchnivý jako lidstvo
Obojí se mění v prach
A v něm budou žít navždy vši
Nástupci lidí, malé, milé vši
Tak roztomilé, vzniklé z lenosti
Nový druh vyvolený pro nadvládu
Díky lidskému nebytí
Díky pasivitě
Díky té posteli s nebesy, ze které se nám nechtělo vstát