Schizofrenikova zpověď

Každý z nás má v hlavě spousty divných hlasů,
jedni táhnou do pekla, jiní hledaj spásu.

Jeden říká vpravo, druhý doleva,
když však všichni sklapnou, to je úleva.

Je těžké žít s někým v tak malém prostoru.
Ale mám dost přátel, i jednu potvoru.

Šeptá mi samé lži, bodá nůž do srdce,
když na mě promluví, vím že jsem onuce.

Nic nemá smysl, všechno je v prachu,
a já zas na chvíli podléhám strachu – ze sebevraždy.

Ale mám i anděla, ten má hlas jak satén,
vytáhne mě ze dna, necítím se zmaten – vím kam patřím.