Kdesi hluboko uvnitř

Kdesi hluboko uvnitř

možná zpomalíme, trochu
řeknu pár slov o tvé kráse
a ty se přinutíš zůstat dítětem
kdesi hluboko uvnitř
zkouším šeptat své jméno do zdi
a přeju si zůstat v tomhle pokoji,
nevinném jako říjnový podvečer

... a když se zastavíš na okraji propasti,
podíváš se dolů a zjistíš v slzách,
jak moc jsi vyrostla, vystoupala z té díry,
ve které jsem se narodil ... a zůstal dál ...

možná zpomalíme, trochu víc
ukradnu ti polibek ze zmrzlých rtů
uprostřed povadlých květin zemřeme
a přinutíme se zůstat divokými
kdesi hluboko uvnitř
nezkouším změnit svůj pohled do nebe,
dnešní noc je poslední v tomhle pokoji,
nevinném jako prosincová půlnoc.