Rány

Každý úder tšžší je,
už skoro na zem upadám,
nemám sil už víc,
chci zemi vyjít vstříc.

Nevím ani co drží tělo mé,
vždyť i vítr by mě srazil,
nevím ják dál dýchat,
když bolí všechno čím dál víc,
a tak chci zemi vyjít vstříc.

I slzy už bolí,
a bolest brání mému pláči,
když spadnu, umlátí mě...
rychle a možná hned,
pak opustím tenhle svět.

Ten co jsem miloval,
dny na slunci
dny ve stínu,
smích v náručí,
láska na dlani,
a radost je mé vyznání.

To všechno odejde?
Už nezažiju nikdy víc,
to co jsem miloval
a čemu šel jsem vstříc...
mělo vždy rub a taky líc.

Kolikrát mě ještě udeří,
než na zem upadnu
a dál už nevstanu?

Další rána...ale já stojím dál,
přesně tam,
kde jsem i předtím stál.
To mi síly dodává
a i další rány ustojím.
Na pád k zemi
ještě hodně síly mám
a tak dál zůstávám...
sám za sebe život nevzdávám.