Jedno pouhé přání

Sama být jen ještě chvíli,
volně dýchat z plných plic.
Mohla bych to ještě zkusit?
Ne, už ne, už nidky víc.
Odjet pryč a nevrátit se
třeba do hlubin kláštera.
Jen s Pánem být, to bych chtěla,
být dávno pryč a nevrátit se.
Sama být v modlitbách vězněm,
to byl můj velký sen.
Nikdy být nepoznaná mužem,
nikdy nemít svůj velký den.

Odjet pryč, ode všech těch zmijí,
od psů s velkými tesáky,
kteří ihned jak vás vidí,
klofají vás svými zobáky.
Já v tom jednom spáru
asi strávím mnoho času.
Jak uniknout jen, jak uniknout,
tomu jeho svůdnému hlasu.

Odjet od nich daleko,
nevidět je nikdy víc,
dál už žít jen s Pánem
a nadechnout se z plných plic.