Černé litery
na bílém papíře
už je to tak
ač je to k nevíře
tančí mi kolem očí
Písmo to strohé
vnitřnosti požírá
říká mi mnohé
doplatky vybírá
ač je to k nevíře
zrak můj smočí
Psaní je direktem
imperativem přímým
nutí mě zas světem
s uzlíčkem jíti
a ač je to k nevíře
přece se točí
ano, je to k nevíře
jak divně svět se točí
sotva poznáš rytíře
podivně sejde s očí
***
Jiří senior
20.09.2009 14:31:00 | j.c.
Myslím, že poslední věta dílko skvěle uzavřela a řekla bych, že jsem to aj čekala. Dobré.
02.09.2009 21:59:00 | NikitaNikaT.