O důvěře
O důvěře
s jedinou svící.
Křehkou.
Ovinutou nití vztahů.
Na podlahu vosk odkapává.
Jeden ji bere.
Druhý dává.
Bez nároků.
Za to kroků sto obdrží
na cestě ke sloupu na pranýři.
Přikován hledí do očí
toho, co mu ji vzal.
Hadů král.
Skryt v anonymním davu.
Beze jména.
Provolává…sláva!
Jen prstem ukázal,
hrál šachovou partii.
Zmiji z klubka vypustil,
aby uštkla důvěru.
Sfoukla svíci
jazykem rozeklaným.
Ssssssssssss….
„Člověče co vlastně víš o ní?
Zhasne plamen
a je …po ní.“
Komentáře (36)
Komentujících (36)
Doporučit
Tisk
Totok dílko mi hrozně někoho připomíná... mlčeti zlato... mohla bych napsat, ale nenapíšu, nebo si to znovu pěkně s miláčkem slížu... tak někdy jindy. :o) Tvé dílko je působivé, velmi trefné... ach ty zmije, uštknou velmi rády, všade, za každý okolností, na každém kroku. Chjo...
16.09.2009 06:09:00 | NikitaNikaT.
je to velmi příznačné. Co had slovy rozbije, člověk s tisícekrát věští silou musí spojit..a rýhy, některé, jsou i přesto vidět a cítit.
08.09.2009 08:09:00 | kikis
Pěkně vytvarovaný. Srozumitelný, barevný i do hloubky. Bez poslední strofy bych se obešel.
07.09.2009 09:39:00 | whispermoonlite
Důvěra je jenom jedna..nad důvěrou je už jenom naděje a ta umírá až jako poslední :-)
05.09.2009 12:06:00 | Chancer
Pěkná o důvěře a ta je důležitá..ST.
04.09.2009 17:28:00 | Acham
Jituli snad nemáš inspiraci ve vlastním životě? Báseň je opět krásná, leč smutně pravdivá...
04.09.2009 16:07:00 | Veselý Drak
l. strofa vtáhne tě do děje. /Bez ní, žít se nedá, kdo s ní laškuje, tomu běda./
04.09.2009 13:07:00 | strawbery
...jak často zhasne plamen svíce a dveře bouchnou v průvanu nedorozumění...
04.09.2009 12:58:00 | Mario de Janiero
Můžu jen napsat...skvělé dílko
vosk odkapává
jeden bere
druhý dává
a někdy třetí seškrábne.ST
04.09.2009 11:42:00 | Tanzania
Myslím, že je to případ od případu. Že to tak nelze všeobecně říci, že ztráta důvěry musí být navždy.
K chován a ztrátě důvěry mohou někdy člověka donutit okolnosti,které nemůže obejít.
04.09.2009 08:54:00 | s.e.n
Pamatuješ Kostěje nesmrtelného? Ten měl své srdce schované v hnízdě skalního orla.
Když tvá svíce zhasne, znovu a znovu a ty sama už nemáš sílu jí zapálit. Pak sedni si na vysokou skálu. Její zbytky vezmi do dlaní a čekej na orla.
Neboj, přiletí, zažehne, uschová.
Ač v příštích letech tě rozsekají na kusy, nikdy, nikdy nezhasne důvěra, že život je nádherný…Mávám…
04.09.2009 07:56:00 | kouzelníček
Ach, důvěra,
tak křehká
a našlapuje zlehka.
Postupem času sílí,¨
když deště vinu smyly.
(ST)
04.09.2009 07:33:00 | Hazentla
Důvěra - plamínky křehké, zfouknout je bývá lehké a těžko je znova zažehnout... ST.
03.09.2009 23:05:00 | Kapka
Někteří lidé umí číst, ale mají problém přečtenému porozumět. Buď nerozumí, nebo nechtějí porozumět. A s tím nic nenaděláš. Vím, že to bolí.
Jsou dvě cesty: buď nechat tak, nebo zkusit jednodušší a jasnější formulace svých představ. Ale když si člověk o něco řekne, nepotěší to tak, jako když to dostane bez řečí jen tak, ze srdce. Amen!
03.09.2009 22:46:00 | Zasr. romantik
Ztracená důvěra jako plamen svíčky,zhasne,
znovu se zapálí,ale je tam stále to "ale"...
03.09.2009 21:21:00 | Květka Š.
Dojímáš mě k slzám ... Sedíme si na obláčku, a ... víme své ... děkuji Ti ...
03.09.2009 21:14:00 | Agniezka
Tak ta první sloka je psaná na zakázku, s důvěrou se nehazarduje a sliby se plní
03.09.2009 21:03:00 | Kars