V hoře síla skryta

Kdo zapálí deštěm slunce,
který rek tu spasí zem,
ukryje mraky před světem,
navzdory básním nezměněn.

Trhal jsem růže na tvých schráních,
teď držím měsíc nad mořem,
ty mokré listy nezachráníš,
z delfína stal ses úhořem.

Tak pověz, přiteli,
bude to památná noc,
objeví se král na pomoc,
či hrdinové zemřelí?

Pověz, snad Karel napoví?
Kapka deště líbá štít,
v odlesku mečů,
sám se sebou se bít...

Pod praporem s mým snem,
za lepším úsvitem,
tak leť, ať bude znít
hlas národa, co se bude dít?

Chci zase česat čertvá jablka,
vítat v polích nový den,
otěžemi svobody vlastí polapen,
tak tady ztratily Čechy Masarykův sen?

Dost, lidé, bratři v boji,
my jsme národ,
kdo za božími bojovníky stojí?
a ani Mistr Jan Hus,
nezamřel za pokus.

Vstaň Václave, vyveď nás!
Na horu, kde slunce nezapadá,
nenech nás Zrádcům na pospas,
ať země Česká neupadá.