Podzimní deprese s dobrým koncem

Tak podzimní deprese,
tiše a pokojně,
do mysli vkrádá se,
přichází zas ke mně.

Pár piv a dlouhý dým,
v naději lepšího,
smýšlením zbytečným,
dosáhnout ničeho.

Hledat a snažit se,
jen pro tuto chvíli
ničemnou, potím se,
ubývá mi síly.

Chci dál hledat důvod,
jenž není zbytečný,
hledat a nacházet,
šťastný život věčný.

Kde tolik bolesti,
pro nic teď bere se,
učinit zadosti,
spravit co pere se.

Jednou roztaje led,
mlhy se rozplynou,
slunce ohřeje svět,
a zlé sny uhynou.

Vracím se z daleka,
zpět na zem dosedám,
život na mě čeká,
aspoň tu nejsem sám.