Cesta hloub a zase hlouběji

Na cestě v předu temnota čeká
přízraky mne stále stíhají
už každý nádech mne leká
kapky deště z oblohy padají

Stíny už víc než zpola pohlcen
přitlačen k zemi silou minulých
k pádu do hlubin náhle přinucen
jít tak už do říše zesnulých

Černá je prázdnota v deštivém světě
jen blesk jak přízrak oblohu protíná
není dost smutku v žádné větě
když naděje nadobro zhasíná

pevná je klec z obsidianu kovaná
vězeň sám sobě a nejen v představách
marné jít do boje když bitva je prohraná
můj život i smrt nyní je na vahách
... co převáží?