Duše

Vychází slunce a oči pálí
Pryč jsou sny, co denně se zdály.

Věčný koloběh života,
Omšelé hlavně v hlavě
Vstříc jde nám samota.
Nedočkavě.

Zlomyslný hněv, jak muž zlomený
Nad roklinou smutku mizí.
Postupně drtí základní kameny
Ty kterés miloval dnes jsou ti cizí.

Duše se houpá ve víru větru,
Nadobro letíc do země klamu.
Od pekla dělí ji jenom pár metrů.
Tvé tělo odevzdá 21 gramů.