4.AGP

Rozloučení

Těch pár minut, posledních – doznívají tak tiše, slyšíš?

Vnímáš zvuk sekundové ručičky propůjčených hodin jako já?
Vždyť já vím… však nebrečím, všechno jednou končívá.
Tak to bývá, nebo ne? Když člověk jednou zůstane,
Ač jenom na čas velmi krátký, pak stává se lehce vratkým,
Když zády otočit se musí, k místu – jenž i rád zná..

Pak i ten nejsilnější ze všech, se slzám lehce odevzdá,
A toky slané rozlévají, myšlenky jenž vzpomínají,
Na ty doby kdy hej bylo, kdy o maturitě se snilo,
o papíru dospělých.

A teď? Váhavě se v dlaních choulí, kdo říkal
že čas byl dlouhý, tiše se teď hanbou kroutí ve svých slovech – dítěte.

Neb .. berme to vesele.

To jen chvíle dojetí a ta všechna objetí,
Za měkkou chvíli teďka může, i za to že mi hroší kůže- naskakuje.

Však… než se dveře napořád za námi zaklapnou.

Chceme poděkovat.

Všem – hlavně paní třídní.
Za .. však za co víte - víme své.

Sbohem, spíše nashledanou
Vaše 4.AGP(pé)

Maturitní ročník 2008/2009