Sobec

Vidím obraz uvnitř tvých očí,
stojí tam sebevrah, křičím ať skočí.

Stojí na okraji a kouká do propasti.
Říká si: "Třeba mi to pomůže!,"
zjistil že život nejsou jenom slasti,
že na jeho hrobě nepokvetou růže.

Je totiž daleko od všech svých nej,
on není sobec, není ani zlej.

Jen chce žít svůj vlastní sen,
kterej leží na dně tý propasti,
už pro něj nebude žádný slunečný den,
už asi nikdy nevrátí se do vlasti.

Svůj dosavadní život teď ukončí,
tím však pro něj nic nekončí.
Tam dole dozví se, kdo vlastně je
a hlavně zjistí pro koho tu žije.

Jenže pozdě bycha honit,
už není čas slzy ronit.
Rozhodl se pro ten skok,
třeba vyleze zpět nahoru,
třeba potrvá to jen jeden rok.