Divná příšera (rozjímání s kopretinou)

Procházím se naší ulicí
neony jsou zářící.
Výkvět stromů v šedi dnů
Mění pohled zlého snu.
Grafitové podpisy
s reklamními nápisy
letáky co pod stěrači
s větrem si tu rády tančí.

Panelové kvadráty
holky z ulic hambatý.
Hádky nebo milování
jdu si sednou do ústraní
a tam v tichu ve své stráni
pustím se do rozjímání.
Nikdo mi v tom nezabrání
ani vítr z polí hnaný.

Jen tak si tu brouzdám
k tomu prsty louskám
tiše předu krásná slova
asi jsem se zamiloval
trhám v stráni kopretiny
natáhnout se nejsem líný
a tak se ptám sebe sama
nemá mě či má mě ráda.

Otrhané okvětí
v zádech smutné století
a všude uvnitř naší čtvrti
všichni ženou se jak chrti
co se to děje uvnitř světa
chaos, smrad a po nás veta?
Nechci brát vám iluze
žijem jako haluze.

Jednou nás to všechny spláchne
kdo nakonec tady zhasne
tiše se ptám kopretiny
jaký bude trest za činy
které tady konáme
ničíme a bodáme
je to tedy smutný příběh
se kterým můj mozek vyběh´.

Myšlenky jsou ztracené
smutné, tiché, zvrácené
vracím se zas do ulice
cítím závan motolice
je to jako návrat z ráje
kdosi si s mou hlavou hraje
dává mi tu najevo
nestraš divná příšero!