Žena nebo víla.

Ve třpytu luny
našla svůj dech
lehla si na palouk
na hebký mech.

Podél pak složila
své dlouhé vlasy
prosila vesmír
na věčné časy.

Po hvězdě posílá
toužebné přání
kdopak je a odkud
že nemá zdání.

Žena či snad
pouhá víla
z dlaní rosu
něžně pila.

Přikryla se mlhou
pouhou
na noc, na tu chvíli
dlouhou.