Pláč

V kaluži pod pískovým sousoším
ztracena v mlze klečím

už nedoufám ve falešný úsměv z kamene
ani tanec pod lampami
při němých písních

jen ty pohledy už nejsou jako dřív
matné vzpomínky moře odnáší
a slunce spaluje měsíc na jevišti

opona padá

pár stop v ledovci roztálo beznadějí
a pošlapané příběhy mizí v zatracení
kde už se na nikoho neusmějí

rozpadlé korálové útesy bez objevů
barevné duhy pod večerem
v průvanu závěsem přikryté zoufalství
jež uhasil v parnu déšť
za tance mořských koníků

omyté vyvržené mušle bez hříchu
uprostřed betonového náměstí
bereš do dlaní
a v každém kroku posloucháš pláč

svého já.....

které rozkvétá, když vše kolem uvadá

poztrácená slova z kroniky osudu
po stěnách siluety naivního smýšlení
temnota v ránu
zaslepené noci

jen
tělo bez duše
duše bez těla

........