Tma

V mém pokoji, v mojí kleci,
tyhle rýmy nejsou jen keci.

Na manželský posteli ležím tu sám,
mohla to být láska, láska jak trám.
Teď jsem úplně jinde než bys chtěla,
teď jsem uplně jinde než chcou než hlavy,
naše těla...

Ležím a poslouchám rýmy Ondry Ládka,
v mí hlavě špína, jedna velká skládka,
bordel z hromady problémů, co za mnou zbyli,
já nechal je doma a doufal že časem se smyli.
Jenže mýdlo jménem čas nefunguje,
můj život dál tou špínou pluje.

Pluju špínou, ale s noblesou,
nový lidi mě přes to přenesou,
nový město pomáhá mi zapomenout,
jenže tma,
ta dokáže mi všechno připomenout...