v alkoholickém oparu

V alkoholickém oparu
sedím neslyšně, tiše
se sklenkou naplněnou po pkraj
kolem svět další stránku píše
sedím neslyšně, tiše
dým zalézá do věcí
uprostřed cizí říše
nebem hromy burácí
upíjím ze sklenky
sama skrz celá staletí
v hlavě mám doměnky
touhy mé již nikam neletí
za oknem ze zrcadel
dva přátelé, dalecí
neberou na svět zřetel
a pohrouží se do řečí
v cizí říši
kde slunce nesvítí
nanajdeš skrýši
když vše se pryč řítí
sklenka už prázdná je
zas někdo ji doplní
kdo uteče vyhraje
když nezamotá se do sítí
a kolem houstne dým
za oknem svítání
změní žal zrcadel
v bezcené trápení