Sedmý stín
Sedmý stín
Šest stínů vídám mezi stromy každý podvečer. Jsou bez těl a jenom tiše stojí a zírají skrze mě. Je to divný pocit, neboť nemluví a i já mám nádech stínu.
A smutky mé se ptají
kde slova má spí
a vůbec netuší nic o hrobech přeplněných
ve kterých se skrývají.
Mnoho je mraků na nebi
a ještě více hvězd ukrytých tam
v modři vyhaslé.
A smutky mé se ptají
na sny mysli mé
neboť neví
že šest stínů každý podvečer
mě láká v jeden houf a řad.
V pocitu chladném
oči přivírám a sním
o volnosti stínů těch
kteří vábí i stín můj
tam
kde není smích a pláč.
A smutky mé se ptají
kde slova má spí
a vůbec netuší nic o hrobech přeplněných
ve kterých se skrývají.
Mnoho je mraků na nebi
a ještě více hvězd ukrytých tam
v modři vyhaslé.
A smutky mé se ptají
na sny mysli mé
neboť neví
že šest stínů každý podvečer
mě láká v jeden houf a řad.
V pocitu chladném
oči přivírám a sním
o volnosti stínů těch
kteří vábí i stín můj
tam
kde není smích a pláč.
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
TiskKomentáře
a smutky tvé se bojí
že slova v hrobech za zdí
utichnou brzy navždy
že dojde jim tam dech
a smutky tvé se dají
před stíny co se dlouží
a zhasínají hvězdy
zbaběle na útěk
04.11.2009 23:21:00 | janewe