Prostá báseň

Píši Ti malou prostou báseň
a oči kárám ze stesku.
Hvězda co v tůni zpila vášeň
mě kolébá na paprsku.

Patinou noci voní borovice,
tvá tvář se v rose zrcadlí.
Strachy, že nevzpomenu více,
se v ostružiní propadly.

Maliník šeptá tvoje jméno
a vzdychá slůvka do mechu.
Soužití trpících, pavouky obhájeno,
usnulo lišce v pelechu.

Vítr mnou pohupoval chvíli,
zavřel mi bránu do ráje.
A lupen odnes zbytek síly.
Vždyť báseň moje prostá je.