Lapena ve skrytu duše

Krátery jinotajů skrývajíc rouno zlaté,
upínajíc zrak k vrcholům lásky co svaté,
vzhlížejíc na nás poutníky z výšin dolů,
provázány všechny smutky do úhledných stvolů.

Neznaje cesty k vrcholům té krásy křehké,
najít z rozcestí to pravé není zdaleka lehké,
obalen prachem z všemožných zákoutí dalekých cest,
potřeba vyslechnouti nejednu pravdivou zvěst.

Mlhavou krajinou vlastního uvěznění se přebrodit,
kamenných oltářů a železných pout nutností zahodit,
vnitřního chrámu loď paprsky ranního jitra prostoupit,
vzdáti se možnosti z života vlastního něčeho uloupit.

Rychlíkem přecpaných nastoupit do třetí dimenze,
odprostit se od všeho hmotného, přistoupit bez tenze,
objevit krystaly nové budoucnosti člověčí,
snad každého ta vyhlídka jednoho dne přesvědčí...