Zakázaná láska

Při prvním shledání stáli naproti sobě,
on jako elegán u baru, ona dáma v róbě.
Bez jediného mrknutí oka pohledy upřené,
v srdci choutky neznámé, pocity smíšené.

Nakonec přišel blíže a oslovil ji nesměle,
v jejích očích plamínek, usmála se vesele.
Zapletli se do sítí hovoru nekonečného,
usrkávajíc z lahodného nápoje vinného.

Rozloučili se letmými dotyky na těle,
každý odkráčel do své studené postele.
Avšak ani jeden oka nezamhouřil,
to jak se rozum proti srdci bouřil.

Uplynuly tři dny od posledního setkání,
dívka na něj musí myslet bez přestání,
Přátelé nechápou, co na něm vidí,
hluší se marně po příčině pídí.

A pak, opět ho spatřila v baru u vína,
avšak tvář mu hyzdily rány a hlína.
Mlčky se mu plna zděšení do očí zadívá,
projede jí tělem energie příjemně chvějivá.

Košile roztrhaná odhaluje krásné tělo,
dívčino srdce dotknout by se ho chtělo.
Zarazí ji ale rány nehezky krvácející,
být člověkem, byl by člověk umírající.

Vše najednou začíná být jasné,
dívka pouze nechápavě žasne.
On byl láska zakázaná, teď pyká,
„To přátelé,“ dívka slzy spolyká.

Vrhne se mu kolem krku, šaty od krve,
jeho rány se začínají zacelovat teprve.
Roztoužena vůní krve rty k jeho přiloží,
polibek za polibkem, oddávají se rozkoší.